Ludvík Klímek  18.2. 1907 - 31.7. 1959
Ludvík Klímek se narodil 18. února 1907 ve Vsetíně v rodině sklenáře. Když se projevil jeho talent, zatoužil stát se malířem, a protože si jeho otec představoval něco naprosto jiného, musel se nejprve vyučit stejnojmennému řemeslu (malíř - dekoratér), což mu poskytlo dobrý řemeslný základ pro další studium, neboť jeho zájem o výtvarné umění byl trvalý a dalo by se říct, že osudový.

Seznámil se s mladým malířem Antonínem Strnadelem (1910-1975), který jako čerstvý absolven uměleckého učiliště sbíral své první samostatné malířské zkušenosti v rodném kraji. Z jeho podnětu se tehdy vlastně ne, už zrovna nejmladší, rozhodl jít na Akademii výtvarných umění do Prahy, kde studoval v letech 1936-1939 v proslulé krajinářské speciálce prof. Otakara Nejedlého, žáky a přáteli důvěrně zvaného "Oťas". Je zřejmé, že Ludvík Klímek už v době, kdy přišel na Akademii, byl člověkem hotovým a zralým, že měl na malířství svůj vlastní názor a nepřišel ho teprve získávat, nýbrž upevnit a dát mu i podstatné náležitosti. Nepochybně proto volil ateliér prof. O. Nejedlého. Ten mu nejlépe mohl poskytnout poučení, které hledal.

Jeho studium na Akademii skončilo uzavřením vysokých škol 17. listopadu 1939. Po skončení války se k dokončení Akademie již nevrátil. V roce 1945 se mu narodil syn, a tak se raději věnoval rodičovským povinnostem a hoteliérství. Docházel pouze na konzultace k prof. Nejedlému.

Ve své tvorbě vycházel Ludvík Klímek z ideálů, které přinášela klasická linie vývoje evropské krajinomalby druhé poloviny devatenáctého a první poloviny dvacátého století. Takové založení měl jeho přirozený talent, předpoklady k tomu poskytlo i učení, které předcházelo jeho studium na Akademii a záměrně k tomu směřoval i průpravou na AVU v Praze. Dlužno ovšem říct, že akademická studia jeho přirozené předpoklady k tvorbě výrazně prohloubila, podtrhla jeho schopnost jasně vidět námět, volit nejpříznivější, umělecky podstatný úhel pohledu a komponovat viděné do obrazového celku. I když se nevyhýbal žádnému výtvarně přitažlivému námětu, byl přece jenom v jádru krajinářem. Motivicky čerpal převážně z rodného Valašska, přičemž Zděchov, kde se usadil, se mu stal modelem nejprožitějším a plným variací. Dokázal tuto "svou" krajinu zachytit rozmazanou mlžným oparem, omývanou deštěm i přísně modelovanou ostrým sluncem. Chtěl svými obrazy podat svědectví o blátivé radosti jarního tání, o barevné nádheře kvetoucího léta a pestrého podzimu, uměl však toto hýření barev ukáznit a zklidnit téměř až k jednobarevnosti, když maloval kraj zakrytý sněhem.

Dalším častým motivem, kterému se věnoval, byly kytice. Klímkovy kytice přitahují pozornost osobitým pojetím. Nerozevírají se před divákem jen v jakési oslavě života a jeho barvitosti, nechtějí jen dotvářet dekorativní prostor. Maluje i květy poněkud unavené, svědky plynoucího času a pomíjivosti.

S obrazy Ludvíka Klímka se můžeme setkávat porůznu a nečekaně v soukromí, ale i ve veřejných prostorách. Mnohé z nich nepodbízivým způsobem sdělují podstatné věci o kraji, který malíř obdivoval a důvěrně znal. Jsou svěží svým výrazem, přesvědčivé svou barevností, vyváženou kompozici, otevřené přirozenosti a neprokalkulovanosti pro divákovy dojmy a pocity.


Ludvík Klímek nebudoval dílo. Jeho mnohé obrazy zůstaly nesignovány, téměř všechny jsou bez datace. Ludvík Klímek maloval tak, jak šel život, malba ho životem doprovázela. Zemřel mladý, ve věku 52 let ve Vsetíně. Zůstává s nepomíjitelnými zásluhami skvělého člověka a mecenáše v malířské společnosti, která vznikla, proměňovala se a žila ve Zděchově od 40. do 60. let minulého století a znamená kus historie výtvarné kultury, která se rozvíjela na Valašsku a tento kraj obohatila.

S odstupem let tedy zřetelněji vystupují charakteristické znaky Klímkovy tvorby: nebyl experimentátor, ba naopak patřil mezi ty, kteří jsou často jednak zavrhováni pro svůj konzervativismus, jednak vyzvedáváni pro estetické a časem i dokumentární hodnoty svého díla. On sám si byl nepochybně vědom svých možností a nikoliv neoprávněně věřil i ve své schopnosti. Jednoduše řečeno - tvořil pro radost sobě i jiným. Zařadil se tak do široce rozvětveného proudu bohaté krajinářské tradice českého malířství a odvedl svůj díl práce umělecky svědomitě a řemeslně poctivě. A to skutečně není málo.

 

Autoři textu:

PhDr. Tomáš Mikulaštík - Zpravodaj OVM ve Vsetíně 1987
PhDr. Dalibor Malina - úvodní text ze vzpomínkového odpoledne a vernisáže výstavy obrazů při příležitosti sta let od narození malíře Ludvíka Klímka, pořádané v Ateliéru U Hofmanů na Soláni 2007.

Výběr z výstav:
Výstava Valašských umělců, Vsetín 1941
III. výstava mladých výtvarníků ve Zlíně 1942
Zlínský salon 1943
Členská výstava spolku „Aleš“, Brno 1943
Členská výstava spolku „Aleš“ - První výstava v osvobozené vlasti, Brno 1946
Výtvarná úroda 1950 - Gottwaldov (Zlín)
Výstava výtvarných umělců moravských krajů, Olomouc 1953
Kolektivní výstava, Kroměříž 1953
Výstava Pozdrav Gottwaldovských výtvarníků k 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, Gottwaldov 1957
Kolektivní výstava, Gottwaldov 1959

Výstava prací valašských výtvarníků u příležitosti oslav 700 let města Vizovic, Vizovice 1961
Ludvík Klímek a Jan Uruba - Obrazy a sochy, Valašské Meziříčí 1962
Retrospektivní výstava výtvarníků Gottwaldovské oblasti
k 50. výročí KSČ, Gottwaldov 1971
Autorská výstava k 80. výročí narození, Vsetín 1987
8. malířské cesty kolem Soláně - Výstava: Malíř Ludvík Klímek a výtvarný Zděchov (100 let od narození malíře) 2007
Výstava proměny Vsetína, Vsetín 2012
Ludvík Klímek - Retrospektiva (výběr z díla), Vsetín 2014
XVI. Malířské cesty kolem Soláně - Výstava: Valašsko v díle Ludvíka Klímka, IC Zvonice Soláň 2015
Mistři valašských zim - kolektivní výstava, Muzeum regionu Valašsko, Vsetín 2016
Ludvík Klímek - Život a dílo (110 let od narození malíře), Zděchov 2017