Hotel Klímek
Historie Hotelu Klímek se začíná psát v lednu roku 1939, kdy bratři Klímkovi koupili od manželů Ezechýlových parcelu v obci Zděchov. Ve Zděchově se rozhodl Ludvík, s finančním přispěním svého bratra Františka, postavit turistický hotel. Původní název hotelu zněl Turistická chata „Na staré Vartě“, později byla stavba přejmenována na Hotel Klímek.
Zděchov si Ludvík Klímek vybral ze dvou důvodů. Tím prvním byl, že ze Zděchova pocházela jeho matka a druhým důvodem byla malebná valašská krajina. Ta se stala pro Ludvíka, který v té době studoval AVU, bohatým zdrojem inspirace pro jeho tvorbu.
Stavba hotelu byla svěřena vsetínskému staviteli Václavu Juráňovi, který ji realizoval podle návrhu architekta Richarda F. Podzemného z Prahy – Bubenče. Hotel obdržel č.p. 131 a byl koncipován na pohostinství a obytnou část. V podkroví hotelu si Ludvík Klímek zbudoval ateliér. Později si ve druhém patře část hostinských pokojů přestavěl na druhý ateliér. Ludvík Klímek se stává hoteliérem a přitom se věnuje i malování. Kolem hotelu ve Zděchově vzniká malířská společnost, která se neustále rozšiřuje o nová jména. Ludvík Klímek se stává jejím mecenášem. Poskytuje malířům nenákladný pobyt s přátelskou atmosférou. Stává se vyhledávaným pomocníkem malířů, připravuje jim plátna, šepsuje.
Zděchov navštěvovaly osobnosti české a slovenské výtvarné kultury. Profesoři Antonín Strnadel a Otakar Nejedlý, malíři Karel Hofman, Jan Kobzáň, Jožka Baruch, Josef Hapka, Josef Brož, Lucie Klímová, Vladimír Pukl, Jaroslav Králík, Karel Langer, Stanislav Krátký, Rudolf Uherek, Karel Stehlík, Josef Tomáš Blažek, Václav Vojtěch Novák, Hubert Kovařík, Břetislav Janovský, Ilja Hartinger.
Po roce 1948 se ani Hotel Klímek nevyhnul procesu znárodňování. Roku 1950 požádal Ludvík Klímek o uložení koncese do klidu. Tím byl zároveň jeho podnik vyňat ze začlenění do socialistického sektoru. Hotel se rozhodl dát k dispozici Svazu výtvarných umělců v Praze. K tomuto kroku však již nedošlo. V červenci 1953 byl Hotel Klímek začleněn do Spotřebního a výrobního družstva Jednota Hovězí. V září téhož roku po nutných úpravách byl hotel znovu uveden do provozu s názvem „Jednota“, pohostinství č. 438.
Ludvík Klímek tvoří nadále ve svém ateliéru a žije se svou rodinou v hotelu i po znárodnění, až do své smrti v roce 1959. Manželka Alžběta se svými třemi syny Vítězslavem, Martinem a Tomášem, po smrti Ludvíka Klímka nadále zůstává v hotelu až do roku 1961, kdy je nuceně vystěhována.
Po roce 1989 dochází k navrácení znárodněného majetku a hotel se vrací zpět do rukou rodiny Klímkových. Opět nese jméno Hotel Klímek. V polovině devadesátých let minulého století se rodina Klímkova rozhoduje hotel prodat. Nový majitel se vrhá do rekonstrukce hotelu, která ztroskotává na jeho finančních možnostech a důsledkem toho se hotel dostává do havarijního stavu. Na hotel je bankou uplatněno zástavní právo. A tak na sklonku minulého století, po téměř šedesáti letech existence, dochází k demolici a Hotel Klímek ve Zděchově definitivně zaniká.
